Manifestace média / Medium Manifestation

Záznam performance, Galerie Fotograf, Praha, 2015 / Record of performance, Fotograf Gallery, Prague, 2015

Scéna.

Temný sál.

Jeviště je v intervalech osvětlováno záblesky. Tyto krátké okamžiky percepce, tak jak jsme zvyklí ji chápat, alespoň ve vztahu k pozorované naraci, nejsou něčím známým, pomáhajícím situaci, které se účastníme pochopit. Fungují právě opačně, matou a znejišťují.  Přesto bychom se na ně rádi spolehli…

Průběh akce vnímáme spíše v ploše, struktuře. Soustředíme na se na vjemy jednotlivě. Zvuk je určující. Na jeho základě porovnáváme hlavně čas nebo alespoň naši představu o něm.

Vše se zdá být relativní. Pro každého z nás individuální, včetně aktérů. Přesto se účastníme společně představení, jehož forma je daná, odehrávající se podle předem stanoveného scénáře.

Jsme součástí homogenního média, každý z nás tvoří nepostradatelný článek koherentního systému. Tma od sebe světlo odděluje, přesto je zde spíše scelujícím prvkem, nepostradatelným, funkčním.

Statické disponuje dynamikou, rytmizace evokuje pohyb!

Manifestace filmu jako důsledku se nabízí, přesněji možná kamery jako příčiny celého jednání. Záznam však není možný. Reprodukce je možná jen v reálném čase. Vždy znovu!

Osvícený sál.

Scéna.

Petr Krátký, Viktor Takáč
Speciální poděkování: Martin Dandár

EN

Stage.

Dark room.

The stage is lit by flashes at intervals. These brief moments of perception as we normally understand it, at least in relation to the observed narration, fail to seem familar, which would help the situation we are participating in so as to understand it. They do the very opposite, confusing and making us unsure. And still, we would like to rely on them…

We perceive the unfolding action as if in a surface, in a structure. We concentrate on the individual moments of perception. The sound is a determining factor. We use it to assess mainly time or at least our idea of it.

Everything seems relative, and individual for each of us, including the performers. Despite that, we all take part in a performance of a given form and unfolding according to a predetermined scenario.

We are part of a homogenous medium, each of us forms an essential component of the coherent system. Darkness separates light from itself, and at the same time rather acts here as a unifying, indispensable and functional element.

That which is static disposes of dynamics, that which is rhythmical evokes movement!

What offers itself is manifestation of a film as a result, or more precisely of a camera recorder as a cause of the whole action. The recording, however, is impossible. Reproduction is only possible in real time. Again and again!

Illuminated room.

Stage.

Petr Krátký, Viktor Takáč
Special thanks to Martin Dandár